K podzimu v Crhově už neodmyslitelně patří také pamětnický večer Jak bývalo v Crhově, který pořádáme kolem Dušiček. Každý rok má trochu jiné tematické zaměření, ale dvě velké prezentace historických fotografií zůstávají. Na jedné jsou lidé, na druhé místa, která už mnohdy neexistují, zarostla, rozpadla se nebo se změnila k nepoznání. A každý rok zažíváme u těch fotek malé objevy. Někdo pozná dávno zbořenou stodolu, jiný určí dosud bezejmenné dítě v biřmovacích šatičkách, další si vzpomene, kdo bydlel v domě, ze kterého dnes zbyla jen zarostlá mez. Crhov se mění, domy mizí, cesty se překládají, ale lidské příběhy a rodinné podoby zůstávají.
Letošní pamětnický večer jsme věnovali historii partyzánského odboje v našem kraji. Našimi hosty byli Pavel Klein a Eva Pecháčková, kteří se tomuto tématu dlouhodobě věnují. Pavel Klein začal partyzánskou historii zkoumat už v rámci své vysokoškolské odborné práce a postupně shromáždil pozoruhodné množství příběhů, svědectví, fotografií a historických souvislostí. Jeho vyprávění nebylo jen líčením toho, co se za války v našem kraji odehrálo. Ukazovalo také, jak obtížné je někdy zjistit, co se vlastně stalo. Jak ověřovat vzpomínky pamětníků, jak porovnávat jejich vyprávění s písemnými prameny, jak se vyznat v rodinných příbězích, které si předávají děti a vnuci. A jak z jednotlivých střípků postupně skládat co nejvěrnější obraz minulosti.
Eva Pecháčková představila činnost zatím neformálního spolku Nezapomeneme, jehož členové pořádají kolem 8. května, na výročí osvobození, společné vycházky po místech spojených s partyzánským odbojem. Za touto aktivitou stojí skupina nadšených lidí, kteří se nespokojují s několika větami v obecní kronice nebo s dávno ustáleným výkladem událostí. Znovu a znovu se ptají pamětníků, mnohdy lidí, kteří byli na konci války ještě dětmi, na to, co sami zažili a co slýchali od svých rodičů a prarodičů. Zaznamenávají vzpomínky, hledají fotografie, písemnosti a hmotné památky, porovnávají místa, jména a události. Postupně tak vzniká stále doplňovaný archiv lidí, míst, příběhů, které by jinak nenávratně mizely z paměti našeho kraje.
Na činnosti této skupiny je cenné také to, že se snaží přistupovat k válečné historii bez ideologických nánosů, které výklad partyzánského hnutí po desetiletí provázely. Nejde o politickou činnost ani o budování nových pomníků hrdinům. Jde především o připomínání drobných i velkých projevů odvahy místních obyvatel, kteří pomáhali pronásledovaným, ukrývali partyzány, předávali zprávy nebo se sami zapojili do odboje. Někteří se do nebezpečných situací dostali vlastním rozhodnutím, jiní snad shodou okolností. Mnozí za svou pomoc a odvahu zaplatili životem.
Vyprávění obou hostů vyvolalo ve Spolkovně živou diskusi. Na crhovský večer tentokrát přijeli také pamětníci a zájemci o historii z Cotkytle, ze Štítů i z boskovického spolku Trefa. Lidé se ptali na konkrétní místa, křížky a pomníčky, připomínali jména známá z různých historických pramenů, ověřovali historky, které kdysi zaslechli od rodičů nebo sousedů. Někdy se ukázalo, že jeden příběh má několik verzí a že bude potřeba pátrat dál. Právě v tom je ale velký smysl podobných setkání. Lidé si navzájem předávají to, co vědí, opravují nepřesnosti, doplňují chybějící jména a společně pečují o paměť místa, kde žijí.
