V sobotu 2.dubna jsme se v Crhově potkali s Honzou Hanákem, katolickým knězem, cestovatelem a autorem rozhlasových i televizních dokumentů. Náš program tentokrát začal poměrně brzy odpoledne. Protože první sobota v měsíci je tradičně spojena se mší v crhovské kapli, domluvili jsme s Honzou, že pro crhovské věřící bude tentokrát mši sloužit on. Druhá část setkání začala v šest hodin večer ve Spolkovně. Tam už to bylo neformální setkání s povídáním a ukázkami z Honzových dokumentů.
Nemám moc zkušeností s prožíváním katolické mše. Většinou jsem jí byl účasten o Vánocích nebo jiných svátcích, ale nijak pravidelně. Bohužel stále častěji také při posledním rozloučení s někým blízkým. Možná proto ji vnímám jako vážný formální rituál. Mše sloužená Honzou byla pro mě něčím úplně jiným. Cítil jsem při ní Hozovu radostnou lásku k lidem a velkou toleranci.
Setkání ve Spolkovně můj pocit jenom potvrdilo. Povídání se točilo kolem Honzových cest a setkávání se s lidmi. Andrea vybrala úryvky v rozhlasových dokumentů, které umocnily Honzovo vyprávění o lidech na venkově, v Rumunsku, na Sardínii. Atmosféra se změnila ve chvíli, kdy se diskuze stočila k životům lidí v církvi i mimo církev. Honza vstal z křesla, kde do té chvíle uvolněně seděl, a najednou bylo vidět, jak mu hluboce záleží na vztahu církve a lidského společenství. V tu chvíli byl mezi námi kazatel, kterému záleží na lidech a na tom, aby se jejich život ubíral dobrou cestou. Vážné téma, ale v příjemně uvolněné atmosféře.
Večer jsme se s Honzou rozloučili. Vyrazil zpátky domů, aby v neděli sloužil mši ve své farnosti.
