„Maškary jdou pospolu
za velkýho hlaholu.
Projdou celým Crhovem,
humnama i Betlémem.“
Zase jsme se sešli ráno u kaple, zase jsme halekali na celou dědinu, zase nás u domů vítali a hostili. Opět jsme tu zatracenou kobylu neprodali, znovu provedl medvěd v tanci všechny hospodyně. Do kouzelného sluchátka každý mohl říci své přání a na posilněnou dostal obří dávku životabudiče z prastaré obří skleněné injekční stříkačky.
Je to právě deset let, co jsme v Crhově zahájili novodobou tradici Masopustu. Ani nejstarší soused si nepamatoval, že by se kdy v Crhově maškary producírovaly. A tak jsme si něco půjčili od Cotkytelských a něco vymysleli sami.
Zatímco na jiných místech je Masopust komerční akcí, v Crhově zůstává sousedskou slavností. Všechno si chystáme sami, po domech nevybíráme žádné peníze, ve večerní tombole každý účastník něco vyhrává. Celodenní průvod doprovázejí harmonikáři, večer nám pravidelně hraje pan Macek.
Každý rok se těšíme na tradiční i nové maškary. Kobyla jakoby přirostla na záda Honzovi, však ji letos oslavil v básni a za vytrvalost dostal dort.
„Ach, moje kobylko nejmilejší,
ty jsi v Crhově nejkrásnější!
Oba dva vlastně jsme výstavní kusy,
hospodář Švéda uznat to musí.“
V masce statného medvěda se v kole protáčí náš milý soused Vraťa. A maškaru báby s dědkem v obří nůši poponáší už léta Tomáš. S velkým gustem a elegancí hraje báječnou Cikánku Eva Pecháčková a laskavě pečuje o všechny sousedy, kteří třeba nemohou vyjít před dům, ale masopustní návštěva v kuchyni je potěší.
Jiné maškary jsou vždycky překvapením. K těm letošním patřila Pepova originální Sněhurka i se sedmi roztomilými trpaslíky oblečenými v jeho miminovských košilkách. Přišla půvabná víla, sněhulák, Laufr, z Václavova nás posílily tradiční slaměné maškary.
K Crhovskému masopustu patří každoroční večerní Pochovávání basy. Vždycky se tam base vyznáme z „crhovských hříchů“ a oslavíme všechno, co se nám na dědině v loňském roce podařilo. Plná hospoda se dobře baví, tu a tam přidá potlesk nebo komentář.
Letošní masopust ozdobila návštěva hejtmana Olomouckého kraje Josefa Suchánka, který za námi přijel už na podzim a nyní zavítal do Crhova podruhé. Poseděl se sousedy, porozprávěl, přivezl nám pěkný dárkový koš do tomboly. Je držitelem čestného titulu „Crhovský chasník“, moc si vážíme toho, že si umí udělat legraci i sám ze sebe a zvládne různé chasnické špumprnágle.
Desátý Masopust v Crhově byl krásnou oslavou toho, jak dobře se může na vesnici žít, když se sousedi umí spolu pobavit, zazpívat si, něco společně tvořit, zahodit na jeden den starosti za hlavu. Na stole se vždycky sejde spousta dobrot, je to „sousedský stůl“ v pravém slova smyslu, spousta domácích klobás a koláčů.
„Všem sousedům veliké pochválení,
že dali něco k dnešnímu veselení.
Bez vás by masopust nebyl masopustem,
jen běžnou sobotou před jarním půstem.“
(Článek napsala Andrea pro Štítecké listy)
Obrázky z večerního pochovávání basy.
