Letošní pamětnické setkání ve Spolkovně jsme především věnovali besedě s architektem a sochařem Martinem Lubičem. A ukázalo se, že pracovní život toho zábřežského rodáka se s Crhovem několikrát protnul. O náhody zkrátka není nouze. Dozvěděli jsme se tak nejenom o díle jeho otce a stavebních realizacích v Zábřehu , ale spolu se sousedy z Crhova jsme pátrali po dílně crhovského stolaře, který byl kvalitou své práce vyhlášený i mimo Crhov a uplatnil se i v zakázkách Martina Lubiče. Někteří crhovští zase vzpomínali jak sledovali dětskýma očima stavbu zábřežské spořitelny, kam chodili se svými rodiči. Zkrátka vzpomínky ožívaly tak, jak to na večeru pamětníků má být. Ona totiž ta generace pamětníků není není nijak vzdálená, patříme k ní už i my sami.